Optické kabely

Optický kabel tvoří optická vlákna, která jsou přenosovým médiem. Úkolem optického vlákna je přenést paprsek od zdroje k cíli, s co nejnižší ztrátou. Optická vlákna jsou velmi jemná a choulostivá na mechanické namáhání a ohyby, takže jsou sdružována do optických kabelů. Je mnoho konstrukcí vzájemně se lišících jak použitým pláštěm, tak počtem vláken a systémem jejich uložení. Některé jsou vhodnější pro vnitřní použití (jsou slabší, ohebnější), jiné pro venkovní použití (zesílená konstrukce, přidání tahových prvků apod.) nebo pro pokládku do země či zatahování do chrániček. Uvnitř kabelu vedou jednotlivá optická vlákna o tloušťce 0,125 mm (125 µm) obalená primární izolací. Vlákno s touto primární ochranou má průměr 0,25 mm (250 µm).

Obecně se kabely dají rozdělit na dva typy. První jako typ s vlákny v primární ochraně 250 µm, která jsou uložena v centrální trubičce, či skupině trubiček, podle počtu vláken a konstrukce kabelu. Tyto kabely jsou většinou označovány jako „loose tube“. Druhý typ kabelů je s vlákny, která mají ještě navíc sekundární ochranu, většinou 0,9 mm (900 µm) – tzv. buffer. Dále kabely dělíme na suché a gelové. Gelové kabely jsou typu Loose Tube, kdy je trubička s vlákny naplněna gelem. Tento typ kabelu se většinou používá pro venkovní instalace. Kabel má zvýšenou odolnost proti okolním vlivům prostředí, nedoporučuje se však pro vertikální instalace, resp. při delší trase se doporučuje udělat po 20 výškových metrech smyčku o průměru cca. 1 metr. Kabely suché jsou buď stejné konstrukce jako Loose Tube, ale bez gelu (označované pak většinou jako Central Dry Tube, nebo Dry Loose Tube anebo kabely označované jako Tight Buffer, kde vlákna se sekundární ochranou 0,9 mm (900 µm) jsou v kabelu uložena volně. Sekundární ochrana (900 µm) může být ještě označena jako Easy Strip Buffer, Loose buffer apod., kdy je tato vrstva snadněji oddělitelná od primární ochrany (250 µm) pro rychlejší instalaci konektorů, či svařování vláken.